Můžete být na sebekrásnějším místě této planety. Například v tropickém ráji, stejném jako na níže přiložené fotografii. Palmy kolem dokola, nádherně čistá voda, moře a klid. Kousek odsud mohou být třeba vodopády, nedaleko je bar s jídlem a pitím, co více si přát. Jenže, když pak přijdeme domů tak si řekneme, že doma je doma. Nehučí nám tu moře, není azurová obloha, ale přece jen je to tady naše a hezké. A hlavně útulné. Pomyslete jen, co jste měli tam. Mohli jste se sice roztáhnout na sedačce, ale vaše oblíbené křeslo to rozhodně nebylo. Do toho mělo to posezení tam jistě hodně daleko.
A okurčičku na stolíku hned vedle, jůůůů. To tam neměli zcela určitě, jak by se tam také vzaly, že ano. Měli tam sice něco, co se jim vzdálené podobalo, ale ta chuť, ta je jediná a jedině doma. Bodejť by ne, když tady tyto jste si sami vypěstovali, sami nasbírali, omyli a zavařili podle babiččina receptu. Dům, nebo byt, to je jedno, ale vždycky bychom se měli rádi vracet právě sem. Pokud ne, tak je něco špatně. Vzpomínám na vyprávění svého známého, který se domů vracel nerad. Vůbec se tam netěšil, a dokonce se bál tam jít. Vysvětlil mi to. Bydlel totiž na ubytovně, kde žila všelijaká cháska a jistě netřeba rozebírat kdo.
Takže tam byl neustálý křik, hudba nahlas a rvačky. Těžká zranění zde byly neustále. Ani chvíle klidu, protože skončila jedna parta a začala druhá. Prý to bylo neúnosné a kdyby nepotřeboval střechu nad hlavou, nikdy by tam nešel. Jenže to bylo v dobách, kdy sehnat podnájem v privátě bylo skoro nemožné. Jistě si i vy udržujete svůj domov hezký a příjemný. Zase tak moc to nepotřebuje. V paneláku je práce kolem toho ještě méně než v domě na patro. Základní pořádek je třeba udržovat v obou a pokud si k tomu přikoupíte trochu nějaké radosti, pak teprve máte domov domovem. Važme si toho. Nemusí to tak být stále.
